Druhý den v práci jsem se spíše bál, než abych se těšil. Po práci jsem jel ještě se čtyřma lidma od nás z práce na místo konání. Po příjezdu jsem se nahlásili, že už jsme na místě a šli stavět stan. No on to byl spíš hotel než stan. Měli jsme největší stan a to nás tam bylo nejméně. Z ostatních měst jich přijíždělo přes deset lidí a nás bylo jen pět. No nakonec sme letěli čtyři s tím, že do vrtulníku se vejdou tři. Takže to znamenalo, že jeden z nás musí letět s někým cizím. Samozřejmě, že volba padla na mě :-/ To čekání na let bylo strašné. No naštěstí jsem to zvládl líp než jsem čekal. Díky tomu jak jsem natáčel a koukal na mobil co vlastně vůbec natáčím mi to nepřišlo tak strašné. Byli tam asi tři okamžiky které byli dost nepříjemné. První byl nakloněný přelet nad Bezdězem, druhy bylo rychlé klesání kdy jsem měl pocit jako by se vrtule skoro zastavila a následné nabrání výšky a společně s tím náklon vrtulníku dozadu. Třetí nepříjemný okamžik byl při návratu a to opět u 45° náklonu (né-li víc). Přistání už bylo v pohodě a z vrtulníku se šlo rovnou na motokáry.
Na motokáře jsem jel už několikrát, ale už to je hooodně dávno a tak jsem byl rád, že si zase po letech zajezdím. Měli jsme tři kole. První bylo tréninkové a dvě na čas. První kolo jsem projel mezi pneumatikama a tím si zkrátil cestu. Né tím, že bych projel pneumatikama a ty létali všude kolem, ale byli tak blbě rozmístěné daleko od sebe, že jsem nepoznal kudy vede cesta. Při druhém kole jsem už zjistil kudy vede cesta a tak jsem ve třetím kole do toho mohl jít naplno. Snažil jsem se jet jako opravdový závodník, nadjiždět si a tak, ale vybrace a cukání volantu mi to moc dobře neumožňovalo. Spíš mi dalo zabrat volant vůbec udržet. Poslední zatáčka dělala problém všem a já byl rád, že jsem jí zvládl aniž bych vylétl z dráhy. I když to na videu tak nevypadá a mě samotnému to příjde, že jedu mnohem pomaleji, tak mi věřte že jsem jel co to šlo. Bohužel čas jsem se nedověděl a ani to kdo byl nejrychlejší, ale jelikož vím, že cesta se dala krátit, tak bych výsledku ani nevěřil. Dlouho, dlouho dlouho jsme čekali, až se na nás dostane řada na Land Rovera.
Nakonec jsme se dočkali a já se nacpal dopředu s tím, že to budu (musím) natáčet. Jel jsem už loni a možná proto, to pro mě nebyl takový zážitek, jako pro mé kolegy. Drncalo to, skákalo to víc než na kdejaké polní cestě a řidič se s námi nemazlil. Myslím, že se i nekdo praštil do hlavy o střechu. Z kopce a dokopce a zase dolů... i když to na videu opět tak nevypadá tak byli opravdu strmé a nikdo z nás nevěřil, že to opravdu půjde sjet dolů. Tohle rozhodně se svým autem nezkoušejte! Následovalo konečně zklidnění žaludku u pivíčka a gulášku. Šel jsem si zkusit ještě simulátor WRC4 abych zjistil, že neumím řídit :D
Úvod videa jsem chtěl natočit na místě, ale foukal tak silný výtr, že by stejně asi nic nebylo slyšet.
Video jsem chtěl pojmout ve stylu GTA, ale bohužel jsem pořádně nevěděl jak, tak jsem to splácal aspoň takhle.
Ještě jednou děkuji svým čtenářům a tohle video je speciálné pro vás !!!
